Jeremy-Oliver
Shoemaker´s Cat
Lysá nad Labem (listopad 2011)
Den před výstavou si panička vzala volno, aby mi vyrobila zbrusu nové záclonky do klícky, a tak, jak je mým dobrým zvykem, rozhodl jsem se, že jí trošku pomůžu...o)) Nejprve vyndala hezkou krabičku, která se nádherně leskla a při bližším zkoumání jsem zjistil, že uvnitř jsou třpytivé korálky, které se mi podařilo rozsypat na koberec. Panička nebyla zrovna moc nadšená, že jí pomáhám, a tak mě vyhodila s tím, že si mám najít jinou práci....o))
No uznejte sami - místo, aby ocenila mojí pomoc, tak mě vyhodila k páníčkovi do pokoje. No ještě, že mě nevyhodila na ulici, aby se ze mě stal kocour bezdomovec...o))) Naštěstí se mě ujal páníček, který právě uklízel knihovnu, využil jsem toho a začal jsem mu pomáhat. Nejprve jsem vyskočil mezi knížky a zabydlel se v knihovně. Při té příležitosti jsem mu jich pár shodil, abych mu usnadnil práci....o)) Nevím, kdo z nich měl větší radost, ale vím zcela určitě, že oba moji „dokonalou“ pomoc ocenili...o)))
V únoru letošního roku dostala panička nabídku, aby na konci listopadu stewardovala na výstavě v Lysé nad Labem. Protože se pomalu blížil konec listopadu, rozhodl jsem se, že přeci jen paničku doprovodím, aby jí tam beze mně nebylo smutno.
Během víkendu 26. - 27.11.2011 jsme si udělali výlet vláčkem do Lysé nad Labem, kde se konala mezinárodní výstava koček. Bohužel k mému překvapení mě nechala panička po celou dobu v přepravce, a tak místo průzkumu po našem vagonu jsem sledoval cestu pouze okýnkem své přepravky. Po projití veterinární přejímkou mi panička pěkně vyzdobila klícku (bohužel o nových záclonkách jsem mohl jen snít...o)) ). Aspoň že mi sebou vzala krásnou kokardu, kterou jsem získal před měsícem za vítězství ve Speciální soutěži britských koček 2011 a pohár z této soutěže.
Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky, která k nám přijela až z Izraele. Na uvítanou jsem od ní dostal pusinku a řekla mi: „že jsem moc hezký a milý kocourek, mám nádherný barevný kontrast, krásnou barvu oka, že jsem svalnatý, mohutný kocourek a z legrace dodala, že to bude zřejmě tím, že paničce všechno sním a jí už nic nezbude, proto je tak štíhlá“ a poslala mě do finále. Ve finále BIS jsem se utkal s kocourky bengálským a krémovým a prohrál jsem 4:2.
V neděli jsem byl na posouzení u pana posuzovatele, který k nám zavítal až z Holandska. Spolu s ním přicestovala i jeho žákyně posuzovatelka, a tak to pro nás kočičáky bylo zase o něco delší, protože jsme museli absolvovat dvojí posouzení. Oběma posuzovatelům jsem se líbil a řekli mi,: “že jsem moc hezký a milý kocourek“, dostal jsem od nich pusinku a současně jsem obdržel nominaci do BIS. Finále BIS probíhalo ve stejném složení jako v sobotu, jen s tím rozdílem, že tentokrát jsem prohrál losem.
Během víkendu jsem získal 2 diplomy a dvě nominace do BIS a připsal jsem poslední body do soutěže Kočka roku 2011.
I když se v letošním roce změnila pravidla soutěže KOČKA ROKU 2011 (platí již neomezený počet výstav), rozhodla se mě panička po roční pauze do této soutěže opět přihlásit. Rád bych připomenul některé z mých letošních ocenění, které jsem získal, např.: Zvláštní cenu paní ředitelky v Příbrami za vítězství v BIS v letech 2008 – 2011, vyhrál jsem Speciální soutěž britských koček 2011.
Pardubice (listopad 2011)
Po návratu ze světovky nás čekalo doma velké překvapení. Těšili jsme se, že uvidíme naší kámošku Betty, které jsme přivezli spousty dárečků, abychom jí alespoň trošku vynahradili to, že nemohla být s námi. Místo přivítání s námi vůbec nekomunikovala, byla zalezlá bůh ví kde. Zřejmě očekávala, že bude zle, až panička uvidí, že z její vázy v předsíni, zbyly jen střepy. Pravda ona jí sice nepochválila, ale na druhou stranu ocenila, že Betty usoudila, že je čas na změnu...o)))
Pár dní před výstavou jsem oslavil své šesté narozeninky, panička mi uvázala hezkou mašličku, abych byl za fešáka...o)) Dostal jsem od ní hodně dárečků, jedním z nich byly i má oblíbená peříčka, jako překvapení pro nás připravila speciální dort. Škoda jen, že takové dobrůtky pro nás nepřipravuje častěji...
Po dvouleté přestávce jsme navštívili mezinárodní výstavu koček, která se konala během víkendu 19. - 20.listopadu v Pardubicích v Sokolovně Na Olšinkách. Původně jsem do Pardubic neměl jet, jenže v Poznani paní posuzovatelka požádala paničku, jestli by jí nedělala stewardku v Pardubicích, a tak jsem tradičně dělal doprovod. Zaregistrovali jste taky tu změnu nejdříve mi dělala doprovod panička a teď je to naopak, ještě že nesoutěží o tituly jako já to by dopadlo...o))) Cestovali jsme vláčkem, panička mě chtěla vypustit ven z přepravky, ale raději jsem v ní zůstal. Po projití veterinární přejímky mi panička vyzdobila klícku, očekával jsem, že mi sebou vezme krásnou kokardu ze světovky, no ale marně......o))
Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z Polska, která mě již několikrát posuzovala. Řekla mi,: „že jsem moc hezký kocourek, že se jí líbí můj barevný kontrast a kresba mého kožíšku a na závěr mi sdělila, že mě ještě pozve do užšího výběru pro nominaci“ Ve výběru o nominaci jsem se utkal s kocourkem plemene sphynx, kterého jsem porazil a mohl jsem tak postoupit do finále BIS.
Ve finále jsem se utkal s bengálským kocourkem, kterého jsem porazil 3:1 a stal jsem se tak vítězem BEST IN SHOW. Na této výstavě jsem získal diplom, 2 krásné kokardy, pohár a samozřejmě dobrůtky pro nás dva.
Kongresové centrum Praha (říjen 2011)
Pár dní před výstavou jsme se s Betty rozhodli, že si doma uděláme naše kočičí dostihy, abychom byli v dobré kondici. Vystartovali jsme tak prudce ze stolu, že jsme paničce shodili ubrus se vším co na něm bylo, její chyba měla si to uklidit, my přeci nemůžeme za to, že na stole zapomněla svůj oblíbený hrneček i s kafíčkem...o))
Na další výstavu mě panička vzala s sebou do Kongresového centra v Praze, kde se v polovině října konaly dvě mezinárodní výstavy ušlechtilých koček. Pro zpestření programu byly připraveny na sobotu a neděli dvě speciální výstavy BRI (britských) a MCO (main coon) koček, které sponzorovala společnost ROYAL CANIN.
V sobotu jsem byl na posouzení u paní posuzovatelky ze Švédska. Řekla mi:, že jsem nádherný kocourek, a že by to byl hřích, kdyby mi neudělila nominaci. Poslala mě jak do speciálky britských koček, tak i do Best In Show.
Ve speciální soutěži britských koček jsem vyhrál nad britským krémovým kocourkem, obdržel jsem krásný pohár od sponzora soutěže, kokardu a dobrůtky pro mojí kámošku Betty.
Ve finále BIS jsem o jeden hlas prohrál s kocourkem, kterého jsem předtím jednohlasně porazil ve speciální soutěži...o)))
V neděli jsem byl na posouzení u paní posuzovatelky z České republiky, která řekla, že:“ kdyby se všechny kočky prezentovaly tak jako já, byl by ten výběr pro nominaci opravdu hodně těžký, a pak dodala, že jsem nádherný a milý kocourek“. Obdržel jsem od ní nominaci do BIS. Během přestávky mě panička vzala opět na procházku, kde jsem udělal pár fotek pro své příznivce, některé jsou součástí mého webu, abyste se mohli pokochat pohledem taky.
Z finále BEST IN SHOW jsem si odnesl domů další pohár, kokardu, a dobrůtky, které jsem věnoval kočičákům v útulku, aby se měli stejně dobře jako já.....
Během víkendu jsem svoji sbírku rozšířil o další dva poháry a čtyři kokardy.
A protože se sem všechny fotky nevešly, tak další najdete po kliknutí na tento odkaz »»
Freya Cat Autumn Show (září 2011)
Při své noční obchůzce jsem zjistil, že se z našeho pokoje ozývá příšerné chrápání. V první chvíli jsem si myslel, že tak chrápe naše panička, protože ty příšerné zvuky se ozývali z její postýlky. Při důkladné kontrole jsem objevil chrápající klubíčko, které se nápadně podobalo Betty… o)) Musel jsem okamžitě zakročit, protože jak znám svojí kámošku, určitě by se jí zalíbila paničky postel natolik, že by se mohlo stát, že by naše panička musela spát na zemi….o)))
Na další výstavu panička přijala pozvání jako šéfstewardka a tak jsem se rozhodl, že pojedu s ní, abych na ní pěkně dohlédl. V poslední době jsem si všiml, že v BIS předvádí malá koťátka a tak bych velmi nerad, aby si nějaké přivezla domů, protože moc dobře vím, jak by to dopadlo, na nás by jí už vůbec nezbyl čas......o))
V sobotu 17.září jsme cestovali vláčkem do Ústí nad Labem, kde se během víkendu konaly, dvě mezinárodní výstavy pod názvem Freya Cat – podzim, v Kulturním domě Chemiků. Cesta uběhla poměrně rychle, panička mě tradičně vypustila z přepravky a tak jsem se mohl dívat z okénka. Po projití veterinární přejímky jsem se zabydlel ve své klícce a panička odešla.
Po chvilce se vrátila zpět v nějakém přestrojení, musím konstatovat, že měla příšernou ránu. Na hlavě měla hrozný klobouk, který vypadal jako hnízdo v něm byly umístěny dvě vajíčka a ještě tam byly dvě pipiny a nějaká brka s peřím. Úplně jsem se jí lekl, zřejmě jsi spletla kočičí výstavu s maškarním bálem. Po chvilce jsem si všiml, že takových bláznivých lidí jako je ona, je tady víc...o))) Později jsem se dozvěděl, že součástí této výstavy byla přehlídka netradičních klobouků, je vidět, že moje panička co se týká blbých nápadů nikdy nezklame...o)) No musím uznat, že jsem se mýlil, protože panička se svým apartním kloboučkem byla vybraná, aby udělala fotky do časopisu Naše kočky a já jsem samozřejmě musel být u toho..o))
V sobotu jsem byl na posouzení u pana posuzovatele, který k nám přijel až ze Švédska. Moc se mu líbil můj barevný kontrast, kvalita srsti a fantasticky zelené oči. Protože na této výstavě probíhalo paralelní posuzování, tak jsem pro velký úspěch byl posuzován dvakrát. U obou posuzovatelů jsem musel absolvovat rozstřel o nominaci do BIS a u obou jsem zvítězil nad bengálskými kocourky. Tentokráte se soutěžilo o titul BEST OPPOSITE SEX a tak jsem se utkal se somálskou kočičkou,
kterou jsem porazil jednohlasně 5:0 a získal jsem tak titul Best Kastrát kategorie III.
V neděli jsem byl na posouzení u paní posuzovatelky z České republiky. Bohužel panička musela odejít od posuzování a já jsem tam zůstal úplně sám, aby mi nebylo smutno začala mě paní posuzovatelka hladit a řekla mi,: „že jsem krásný kocourek.“ Nakreslila mi srdíčko do posudku a udělila mi nominaci do BIS. Ve finále BIS jsem opět soutěžil se somálskou kočičkou o titul BEST OPPOSITE SEX. Opět jsem vyhrál a získal jsem titul Best Kastrát kategorie III.
Za tento víkend jsem svoji sbírku rozšířil o dva poháry, dva diplomy a čtyři krásné kokardy.....
CHodová Planá (září 2011)
V poslední době jsem začal paničku budit okolo půl čtvrté ráno, aby náhodou nezaspala do práce...o)) Abych jí probudil, začal jsem jí hladit svojí tlapičkou, netrvalo dlouho a panička mě pohladila v domnění, že už je načase, aby vylezla ze své vyhřáté postýlky. Chtěl jsem jí doprovodit i do koupelny, ale když jsem viděl, že leze rovnou do sprchy okamžitě jsem zmizel, aby mě tam nestrčila náhodou taky...o))
V sobotu 3. září naše výprava vyrazila ve složení kocourek a kočička plemene Devon Rex a kocourek Sphynx a já na další mezinárodní výstavu koček do Chodové Plané. V autě jsme probírali jaké máme šance na této výstavě, musím konstatovat, že moje panička odhadla naprosto přesně, že tentokrát si pohár domů neodvezu, bohužel to jsem ještě netušil, že měla pravdu...o))
Na výstavu jsme dorazili poměrně brzy a tak jsme nemuseli čekat frontu na veterinární přejímku. Po vyčištění a vyzdobení své klícky jsem se v ní zabydlel a panička odešla pracovat zase jako stewardka. Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele, který k nám přijel až z Francie. Měl jsem to štěstí, že mě už letos posuzoval v Příbrami, řekl mi, že: „mám fantastickou barvu oka, krásnou kvalitní srst a nádherný barevný kontrast a pak ještě dodal, že jsem velmi hodný a krásný kocourek“. Poté se mnou udělal i několik fotek pro mojí paničku na naše stránky. Dostal jsem od něho pusinku na rozloučenou a nominaci do finále BIS.
Ve finále BIS jsem se utkal s kocourky bengálským a britským krémovým, bohužel se potvrdilo to, co řekla moje panička v autě. Z této soutěže jsem si přivezl do své sbírky další diplom a medaili.
Ostrava (srpen 2011)
Týden před výstavou jsem se pěkně zabydlel v křesle, kde ráda odpočívá naše panička. Po chvilce ke mě přišla panička, vzala mě do náruče, a tak jsem si bláhově myslel, že mě bude hýčkat a rozmazlovat nebo, že třeba dostanu nějakou dobrůtku....o)) No to jsem se pěkně zmýlil. Místo rozmazlování mě vzala rovnou do sprchy a následovala nepříjemná koupel...o)) Za chviličku zavolala na Betty: „pojď já ti dám bonbonky“. Naše parádnice Betty okamžitě přiběhla, protože sýrové bonbonky přímo zbožňuje. Jenže místo bonbonků panička odnesla nic netušící Betty přímo do sprchy...o))
Musím, konstatovat, že naše panička je pěkná podvodnice nejdřív nám slíbí dobrůtky a pak nám místo nich dá studenou sprchu....o)))
Po delší době jsme opět uspořádali kočičí výpravu na mezinárodní výstavu, která se konala v sobotu 20.8.2011 v Ostravě na výstavišti Černá louka. Cesta byla poměrně dlouhá, ale ta představa, že moje panička bude celý den se mnou byla naprosto úžasná...o)) Po vyzdobení jsem se tradičně zabydlel ve své klícce, dostal jsem dobrůtku a ze své paničky jsem nespustil své kouzelné oči, pravda trošku jsem se bál, aby mi zase neutekla. Ještě před posouzením mě panička vzala na obchůzku výstavní haly, abych si mohl všechno pořádně prohlédnout, rázem jsem se stal středem pozornosti ostravských návštěvníků, kteří si mě začali prohlížet. Jeden z návštěvníků (můj velký obdivovatel) mi udělal hezké fotky. Slíbil jsem Danovi, že si je zveřejním na svém webu, abyste se mohli pokochat pohledem. Po delší době jsem opět dostal nabídku na krytí, jako vtip je to dobrý ne ...o)))
Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele z České republiky, který navíc nebyl ve své kůži, protože přede mnou na posouzení přišla kočička, která byla špinavá a navíc nemocná, tak ji pan posuzovatel diskvalifikoval....o)). Jen nemohu pochopit jak může nemocná a špinavá kočka projít přes veterinární přejímku!!!!
Ve finále BIS jsem prohrál s hnědým barmským kocourkem, toto zbarvení je považováno za posvátné a hlavně není tak často k vidění na našich výstavách. Z této soutěže jsem si odvezl diplom a medaili.
Ústí nad Labem (červenec 2011)
Naše roztomilá Betty doprovázela paničku každý den při zalévání kytiček. Se zalíbením si je prohlížela a hudrovala si u toho něco pro sebe. Panička i Betty při svém každodenním průzkumu zjistily, že jejich oblíbený ibišek je obsypán poupaty a brzy rozkvete. Den poté začala Betty dělat pravidelné kontroly ibišku sama. Při své obchůzce zjistila, že jeden kvítek už skoro rozkvetl, proto ho ulomila a odnesla paničce, zřejmě jí chtěla udělat radost, že..o))). Naše úžasná Betty, tímto způsobem otrhala celý ibišek a postupem času zlikvidovala paničce orchideje a spousty dalších květin, které měla ráda, od té doby jí panička jinak neřekne než: „naše roztomilá zahradnice.“ Po této zkušenosti nám panička vytvořila speciální bylinkovou zahrádku na balkoně, kde nám zasadila šantu kočičí, kozlík lékařský a rozmarýn, to jsou bylinky, které my kočky prostě zbožňujeme. Naše panička vždycky ví, co nám udělá radost, na rozdíl od nás, že...o)))
Na další výstavu mě vzali zase do Ústí nad Labem,
kde se konala mezinárodní výstava koček v Kulturním domě. Cestovali jsme po dlouhé době vláčkem. Během cesty mě panička vypustila z přepravky a tak jsem se mohl dívat oknem ven.
Na veterinární přejímce, když začali hledat nějaké blechy v mém kožíšku, tak jsem raději utekl do své přepravky, no uznejte sami, kde bych k nim asi tak přišel...o)) Po vyhledání a vyčištění mé klícky jsem se v ní zabydlel, dostal jsem dobrůtku a panička tradičně zmizela.
Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele ze Švýcarska. Pan posuzovatel mi řekl, že jsem krásný britský kocourek, přesně jak z reklamy na WHISKAS... Z této soutěže jsem si odnesl diplom a maličký pohár. Vzhledem k tomu, že jsem v soutěži BEST IN SHOW vyhrál 3 roky po sobě, moje panička mi za odměnu pořídila pohár o něco větší...o)))
Příbram (červen 2011)
Jsem velmi potěšen, že panička obnovila odměny za získání výhry v BEST IN SHOW na výstavách. Od paničky jsem tak konečně po dlouhé době dostal dáreček, nový kartáč pro lepší údržbu mého kožíšku. Panička vždycky ví co mě potěší, že...o)), ale na druhou stranu musíte uznat, že si odměnu opravdu zasloužím, letos jsem byl na osmi výstavách a domů jsem si přivezl šest pohárů, pravda mohlo jich být sedm, kdybych neprohrál losem, ale bohužel tak to někdy chodí...o)))
Z kámošky Betty se stala velká parádnice, konečně zatoužila po údržbě svého kožíšku stejně jako já. Panička využila této vzácné příležitosti a začala Betty kartáčovat kožíšek. Ze začátku Betty držela jako přibitá, ale pak paničku kousla a tím jí dala najevo, že lekce česání a hlavně její trpělivosti je u konce a utekla pryč. Musím konstatovat, že je to velký pokrok, protože ještě před nedávnem, když Betty viděla, že panička bere kartáč do ruky, úprkem prchala z kuchyně a ještě u toho, jak je jejím zvykem, hudrovala...o)). Konečně Betty vypadá jako pravá „kočičí dáma“... jen se trošku bojím, aby se jí kartáčování kožíšku nezalíbilo natolik, že by se na mě už nedostalo...o)).
Na další výstavu jsme cestovali do nedaleké Příbrami, kde se během víkendu 4.-5.6. 2011 konala mezinárodní výstava koček v Kulturním domě pod názvem Memoriál Stanislava Petrenky. Po dlouhé době jsme cestovali autobusem a tak jsme museli vstávat poměrně brzy, abychom na tuto výstavu dorazili včas. Další nevýhodou pro mě bylo, že jsem po dobu jízdy autobusem musel být uzavřen ve své přepravce a tak místo průzkumu po autobuse, jsem mohl sledovat cestu pouze okýnkem své přepravky. Po projití veterinární přejímkou jsem se zabydlel ve své klícce, kterou mi panička vyzdobila. Dostal jsem svojí dobrůtku a panička odešla pracovat jako stewardka.
Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele z Francie. Moc jsem se mu líbil, dostal jsem od něho pusinku, řekl mi, „že mám krásné zelené oči, výbornou kvalitu srsti, vzhledem k tomu, že je venku velké teplo, a že jsem moc krásný kocourek“. Poslal mě rovnou do finále BIS.
Během přestávky jsem byl s paničkou na obchůzce kulturního domu, kde letos bylo opravdu velké teplo a tak mi panička navlhčila kožíšek vodou, abych se cítil lépe. Hrozně jsem se bál, aby mě panička nezačala koupat a tak jsem začal halekat jak pavián, jenže se nenašel nikdo, kdo by mě ochránil...o)). Pro své příznivce jsem na procházce udělal i pár fotek.
Ve finále BIS jsem měl velké štěstí, protože mě panička mohla předvést nejen porotě, ale i divákům. Můj pan posuzovatel si mě vzal od paničky a dal mi ještě jednu pusinku, pak mě vrátil zpět paničce. Poté mě čekalo velké překvapení: ze soutěže jsem si odnesl pohár za vítězství v BIS a pak mi paní ředitelka udělila zvláštní cenu - další pohár a krásnou červenou kokardu za to, že jsem na této výstavě vyhrál 3 roky po sobě. Po dlouhé době jsem udělal i pár fotek pro časopis Naše Kočky, které budou otištěny v srpnu 2011.
Brno (květen 2011)
Asi 14 dní před výstavou panička vyndala ze skříně krabičku, ve které byly dočasně uloženy kokardy z výstav, okamžitě jsem toho využil a zabydlel jsem se v krabičce místo nich. Panička umístila svoji sbírku originálů šatiček na menší plochu a mě tak vznikl prostor pro úplně novou síň slávy, do které mi zavěsila diplomy a kokardy....... Musím konstatovat, že to panička vymyslela velmi dobře, mohu se na svoji sbírku dívat přímo ze svého pelíšku. Moje kámoška Betty aspoň vidí, že nejsem jen tak obyčejný kocour, ale na druhou stranu musím říct, že od té doby co Betty sebrala paničce náušnice, aby z ní byla parádnice, je vidět, že ani ona není jen tak nějaká obyčejná kočka.....o)))
Letos poprvé se konaly dvě jednodenní mezinárodní výstavy koček v hotelu Avanti pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje v Brně. Protože jsem ještě nikdy nebyl na výstavě v Brně, rozhodli jsme se, že uspořádáme výpravu kočičáků a uděláme si výlet na tuto výstavu. Cestovali jsme autíčkem ve složení kočička a kocourek Sphynx a koťátko Devon rex a já. Během jízdy jsem využil první příležitosti a utekl jsem z přepravky k paničce, abych si ji aspoň trošku užil. Správně jsem tušil, že bude zase po dobu výstavy pracovat jako stewardka..... Po projití veterinární přejímkou jsme vešli do sálu B, kde už pro nás byly připraveny naše klícky. Dostal jsem dobrůtku, přiznám se, že mi vůbec nechutnala, jsem smutný, když moje panička odejde pryč. Trošku jsem se snažil prospat, abych na posouzení byl fit...o))
Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z Finska. Řekla mi že mám: „nádherné zelené kukadla, výbornou kvalitu srsti, pěkný barevný kontrast a kresbu mého kožíšku“ a rozhodla, že mě rovnou pošle do BIS.
Ve finále BIS jsem se utkal s britským bílým kocourkem s oranžovýma očima a ruským modrým kocourkem, oba kocourky jsem porazil a vyhrál jsem 4:2.
Naše výprava byla opět velmi úspěšná. Kocourek i kočička získali další titul, kočička si odnesla pohár za BIV a koťátko získalo rovněž titul a já jsem si z této soutěže odnesl další krásný pohár, diplom a nádhernou kokardu. Musím konstatovat, že má sbírka pohárů je zase o něco větší...o))
Karlovy vary (duben 2011)
V poslední době se ze mě stal pomocník v domácnosti, který rád vyžehlí a vymandluje prádlo, ustele postýlky...o)) Rozhodl jsem se, že přiberu další domácí práci a sice, že budu pečlivě kontrolovat páníčkovi nákupy, abychom nedopadli stejně jako já na výstavě v Ústí. Dostal jsem od páníčka konzervičku, která po otevření vypadala jako by ji už někdo pozřel přede mnou..o)). Protože se páníček právě vrátil domů s nákupem, okamžitě jsem využil této příležitosti a vylezl jsem na kuchyňskou linku, kde jsem začal vše pečlivě kontrolovat. Zjistil jsem, že páníček mimo jiné donesl i naší oblíbenou šunčičku. Bohužel mě panička přistihla a bylo zle, nazvala mě tradičně „mlsnou hubou“. Místo aby pochopila, že jsem ji chtěl pomoc, tak mi pěkně vynadala jak jinak, že...o)) Po chvilce si zřejmě uvědomila, že jsem pomocníček k nezaplacení a tak mě a Betty nabídla naší oblíbenou dobrůtku....o)))
V sobotu 16.4. jsme po delší době opět uspořádali výpravu do Karlových Varů, kde se v Kulturním domě konala mezinárodní výstava koček. Vyrazili jsme ve složení kocourek a kočička plemene sphynx a malé koťátko devon rex a já. Protože jsem nechtěl být v přepravce, vzala si mě panička k sobě a ukazovala mi spousty zajímavých věcí, a jak je mým dobrým zvykem jsem pěkně poslouchal. Musím konstatovat, že to bylo rozhodně zajímavější než být zavřený v přepravce.
Do Karlových Varů jsme přijeli před koncem přejímky a tak jsme posečkali chvíli ve frontě. Po chvilce jsem se zabydlel ve své klícce, kterou mi panička vyzdobila. Sotva jsem se stačil porozhlédnout panička tradičně zmizela, odešla pracovat jako stewardka. Vůbec se mi to v poslední době nelíbí, že panička se mi po čas výstavy nevěnuje, a tak jsem jí vděčný, když mě alespoň během dne poctí svojí návštěvou a vezme mě na prohlídku výstavních prostor.
Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z České republiky moc jsem se jí líbil, řekla mi že: „mám krásné oči, výborný barevný kontrast a fantastickou kvalitu srsti“ a poslala mě rovnou do finále BIS.
Naše výprava byla velmi úspěšná. Kočička Sphynx získala nominaci do BIS a Best in Varietu, koťátko devon rex získalo rovněž nominaci BIS a já jsem získal další pohár za vítězství ve finále BIS, diplom a kokardu. Po dlouhé době jsem dostal za vítězství odměnu svoje oblíbené dobrůtky krevetky s tuňákem...
Freya Cat Spring Show (březen 2011)
Na další mezinárodní výstavu, jsme po delší době opět uspořádali kočičí výpravu ve složení dva kočičáci plemene sphynx a já.
Výstava se konala v Ústí nad Labem pod názvem Freya Cat Show Spring 2011 během víkendu 26-27.3. Do budovy základní školy jsme dorazili poměrně brzy. Po projití veterinární přejímkou jsme vyhledali mojí klícku. Panička mi ji nejprve pořádně vyčistila a po té vyzdobila. Okamžitě jsem se v ní zabydlel, dostal jsem papáníčko, které už od pohledu vypadalo velmi nevábně. Musím konstatovat, že se páníček s výběrem mé dobrůtky moc nevyznamenal. Panička mi odešla koupit moje oblíbené krevetky s kuřecím masíčkem a pak tradičně zmizela. V sobotu jsem byl na posouzení u paní posuzovatelky z Polska. Moc se jí líbil kontrast mého kožíšku, kvalita srsti a mé zelené oči. Po chvíli mě zavolala do rozstřelu o nominaci do BIS. Soutěžil jsem s kocourkem burmillem, kterého jsem porazil. Ve finále BIS jsem takové štěstí už neměl a prohrál jsem s kocourkem snowshoe 2:1.
Vzhledem k tomu, že panička byla v Ústí jako šéfstewardka, vzala mě na výstavu i v neděli. Tentokráte jsme vyměnili naši kočičí výpravu a vyrazili jsme ve složení kocourek sphynx a devon rex a já. Na posouzení jsem byl u pana posuzovatele z Česka. Moc jsem se mu líbil, řekl mi,: „že mám krásnou kvalitu srsti, výbornou kondici, krásné oči a že jsem nádherný kocourek.“ V rozstřelu o postup do finále BIS jsem soutěžil s kocourkem snowshoe, který den před tím vyhrál BIS. Pan posuzovatel řekl: „že vítězný kocourek na mě nemá,“ že jsem opravdu krásný, že mám nádherný barevný kontrast, skvělou kondici, fantastické oči a proto jsem pro něho pro dnešní den favorit číslo jedna. Ve finále BIS jsem se utkal s kocourkem snowshoe a oba jsme dostali shodný počet hlasů 2:2 a tak se muselo losovat. Bohužel jsem neměl štěstí a prohrál jsem losem. Během víkendu jsem získal dva diplomy a dvě velmi hezké kokardy.
Pyramida (březen 2011)
V neděli 27.2.2011 moje kámoška Betty oslavila 5.narozeniny, připravili jsme pro ní velkou oslavu. Jenže naše oslavenkyně se rozhodla, že bude celý den lenošit ve svém pelíšku. Teprve na večer nás poctila svojí návštěvou v kuchyni, zřejmě proto, že měla hlad...o)). Obdarovali jsme ji dárečky dostala sušenky Bozita a nemohly chybět ani její oblíbené sýrové bonbónky.
Den před prodloužením uzávěrky mě panička přihlásila na mezinárodní výstavu koček, která se konala v pražském hotelu Pyramida. Původně jsem měl odpočívat doma v pelíšku, jenže na výstavě bylo nedostatek kočičáků a tak panička rozhodla, že místo lenošení se půjdu prezentovat na výstavu naší organizace. Po projití veterinární přejímkou, kde kupodivu nebyla žádná fronta, jsme vešli do výstavního sálu. Panička mi vyzdobila klícku, dala mi oblíbené dobrůtky a zmizela pryč. Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z České republiky, řekla, že mě dobře zná, že mám hezkou kvalitní srst, výborný barevný kontrast a krásné oči. Rovnou mi udělila nominaci do BIS.
Ve finále BIS jsem byl představen porotě a divákům. Obdržel jsem hezkou fialovou kokardu a zlatý pohár, pravda byl poněkud menší než z poslední výstavy....o)))
Kongresové centrum (únor 2011)
Týden před výstavou přinesla panička z koupelny krásně vyprané a voňavé prádlo. Položila ho na postel a odešla pro žehličku a prkno na žehlení do komory. Rozhodl jsem se, že jí trošku pomůžu, tak je to v poslední době mým dobrým zvykem, okamžitě jsem vylezl ze svého pelíšku a uvelebil se na prádle a počal jsem ho důkladně mandlovat. Nedovedete si představit tu krásnou vůni, to my kočky prostě milujeme, panička se sice snažila mě vystrnadit, ale marně...o))) Trošku mě to mandlování prádla zmohlo a tak jsem si na něm i pěkně zdřímnul.
V sobotu 12.2. mě vzali na výstavu zase do Kongresového centra, kde Felis Club Cat Praha pořádal během víkendu dvě mezinárodní výstavy koček. Na veterinární přejímce byla velká fronta nedočkavých kočičáků, kteří sem přijeli dobývat výstavní tituly. Panička mi vyrobila do mé klícky nové záclonky a zvolila doplňky v barvě mých očí, které doplnila žlutou kokardou s nápisem DSM a pohárem se stejným nápisem (letos je to novinka, neboť v loni na dotaz novinářů: “jestli už mám taky nějaký pohár“, panička odpověděla, že ano, ale že „sběrné suroviny kovu“, sebou opravdu nevozíme...o)))
Po vyzdobení klícky jsem se pěkně zabydlel ve svém pelíšku a očekával jsem dobrůtky, které mi panička vzala sebou. Bohužel si moc svoji paničku během výstavy neužiji, zalíbila se jí práce stewarda a tak jen co mi dá moje oblíbené papáníčko, okamžitě zmizí pryč...o)).
Výstavu navštívilo několik novinářů a tak jsem stačil udělat pár fotek pro ČTK ještě před posuzováním. Opět se ze mě stala „mediální hvězda“, jedna z mých fotek byla otištěna v deníku METRO.
Na posouzení jsem byl u paní posuzovatelky z České republiky, řekla mi, „že jsem velmi pěkný kocourek, a dnes mám fantastickou kvalitu srsti“. Zřejmě to bude tím, že panička mě „zanedbávala“ co se týká údržby mého kožíšku. Ve finále BIS jsem byl představen divákům, obdržel jsem nádherný velký zlatý pohár do své sbírky, diplom a kokardu.
Clarion (leden 2011)
Týden před výstavou jsem musel opět podstoupit nepříjemnou koupel, tentokráte se mi to vůbec nelíbilo. Halekal jsem jako o život v domnění, že to moji kámošku probudí a přijde mi na pomoc, no to jsem se pěkně zmýlil, dál si pochrupovala ve svém pelíšku a mě nechala napospas v koupelně.
Během víkendu 15.1. a 16.1.2011 jsme se vydali do pražského hotelu Clarion ve Vysočanech, kde se uskutečnily dvě mezinárodní výstavy koček. Cesta autobusem trvala asi 10 minut a tak než jsem se stačil porozhlédnout po okolí, už jsme vystupovali. Panička mi tentokráte sebou vzala na ozdobu klícky pohár a zbrusu novou kokardu s titulem DMS. Počkal jsem, až bude úprava mé klícky úplně hotová, abych se mohl pěkně nabaštit a pořádně si zchrupnout.
I když už nedostávám žádné tituly (protože má sbírka titulů je kompletní), přesto pro mě platí stejné podmínky na výstavě jako pro ostatní kočičáky.....
V sobotu jsem byl na posouzení u paní posuzovatelky z Finska, která se do mě úplně zamilovala, řekla mi že: „zbožňuje černé stříbřité mramorované kočky s krásnýma smaragdovýma očkama, a že mám nádhernou srst, pěkný barevný kontrast” a rovnou mi udělila nominaci do BIS. Ve finále BIS jsem soutěžil s kocourkem burmillem. Zvítězil jsem jednohlasně 6:0 z této soutěže jsem si odnesl krásný pohár, diplom, kokardu a medaili a kromě toho jsem dostal hodně dárečků, které jsem věnoval kočičákům do útulku v Podbrdsku, aby se měli stejně dobře jako já.
V neděli jsem byl na posouzení u pana posuzovatele z České republiky, řekl mi, že čím jsem starší, tím je ze mě krásnější kocourek dostal jsem pusinku a protože jsem byl na posouzení sám, poslal mě rovnou do nominace. Ve finále BIS jsem se utkal s hezkým habešským kocourkem a zopakoval jsem vítězství počtem hlasů 4:2. Za své vítězství jsem získal další pohár do své sbírky, diplom, kokardu a medaili a mnoho dárečků. Opět jsem se podělil s kočičáky z Podbrdska, kteří bydlí v útulku. Dnes měli někteří štěstí a nalezli nový domov......
A protože se sem všechny fotky nevešly, tak další najdete po kliknutí na tento odkaz »»
